Logopedové řeší u pacientů s mrtvicí i poruchy polykání
Nejen odstranění vad řeči, ale také zajištění bezpečné výživy pacientů. To je cílem klinických logopedů v Nemocnici Písek při péči o pacienty po cévní mozkové příhodě. Řada osob po mrtvici totiž trpí poruchou polykání, která bez účinné terapie může způsobit podvýživu i vážné zdravotní komplikace.
Pacienti s poruchou polykání (dysfagií) mají potíže přijímat potravu ústy. Pokud se na tento problém zdravotníci nezaměří, hrozí nemocným nejen podvýživa, ale také další komplikace. Pacienti s poruchou polykání mnohdy stravu omylem vdechují, což vede například k zápalu plic. Ten může osoby po prodělané cévní mozkové příhodě ohrozit na životě.
„Na poruchy polykání se intenzívně zaměřujeme už několik let. Společně s lékaři ORL oddělení vyšetřujeme polykací trakt a navrhujeme vhodnou terapii. Zejména u těžších případů nám s diagnostikou významně pomáhá nová metoda FEES, která spočívá v zavedení sondy do krku a sledování stavu vnitřního prostředí této části trávicího ústrojí. Díky metodě FEES jsme schopni nastavit nejlepší možný způsob výživy pacienta. Vidíme také, zda je vůbec schopen přijímat stravu běžným způsobem, tedy ústy,“ řekl vedoucí klinický logoped Nemocnice Písek Mgr. Tomáš Kubík, PhD.
Metoda FEES pomáhá ošetřujícímu personálu rozhodnout, jaká dieta je pro konkrétního pacienta ideální, respektive jakou konzistenci jídla je nutné zvolit ke snížení zdravotních rizik. „Nedávno jsme zavedli dysfagickou dietu – dietu při poruchách polykání – doslova na míru konkrétnímu pacientovi. Využíváme k ní speciální mixér, který rozmělňuje stravu tak, aby co nejlépe vyhovovala stavu polykacího traktu nemocného. Ve zdravotnických zařízeních toto není úplně běžné, přestože to významně napomáhá léčbě,“ sdělil Tomáš Kubík.
V péči píseckých klinických logopedů je aktuálně několik desítek osob s poruchou polykání. Kromě pacientů po cévní mozkové příhodě nebo jiném onemocnění nervové soustavy se jedná o ty, kteří prodělali onkologická onemocnění dutiny ústní, hltanu a hrtanu. S poruchou polykání se někdy potýkají i lidé vyššího věku, u dětí jsou důsledkem různých vývojových vad.
